Pravidla pro psaní čárek ve větě

Interpunkce je zřejmě nejobtížnější částí českého pravopisu. Problémy s ní mají děti, dospělí i lidé v důchodu. Přinášíme Vám ucelená pravidla psaní čárek. Po přečtení se Vám bude zdát interpunkce jistě snazší. Při psaní čárek se často chybuje, protože pravidla nejsou jednoduchá a je jich mnoho. Avšak mají svoji logiku, proto není těžké se je naučit.

Věta jednoducháSouvětíÚskalí čárek ve větěProcvičování

Čárky ve větě jednoduché

Kde se čárka PÍŠE

  • Bezespoječné větné členy (Mám čas v sobotu, v úterý, v pátek.)
  • Větné členy v jiném poměru než slučovacím (Viděl matku, a dokonce i otce.)
  • Dvojité spojovací výrazy (jak-tak, buď-nebo,…) (Měl bys přinést jednak dárek, jednak kytku.)
  • Dodatečně připojené větné členy (Přišel jen kvůli penězům, jak jinak.)
  • Oslovení, vysvětlivky, citoslovce (Vidíš, Karle, zase jsem měl pravdu já.)
  • Volně připojený doplněk, volně připojené větné členy (Brečel, nos zabořený do kapesníku.)
  • Přívlastek volný – pokud z věty vypustíme přívlastek volný, smysl věty se nemění (Můj přítel, rozený komik, se odstěhoval do Brna.)
  • Přívlastek několikanásobný – pakliže můžeme mezi jednotlivé členy vložit slučovací spojku, mluvíme o přívlastku několikanásobném (Vařil vždy chutná,(a) pálivá jídla.)

Kde se čárka NEPÍŠE

  • Ustálená rčení (Prošel Evropu křížem krážem.)
  • Postupně rozvíjející přívlastek (Otcovy staré džínové kalhoty byly děravé.)
  • Těsný přívlastek – z věty ho nemůžeme vypustit, změnil by se její význam (Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít.)
  • Větné členy ve slučovacím poměru (Dala bych si čaj a sušenky.)

Čárky v souvětí

Kde se čárka PÍŠE

Čárkou oddělujeme věty souřadné (hlavní i vedlejší), pokud nejsou spojeny spojkami a, i ani, nebo, či v slučovacím významu:

  • Chtěl, ale nemohl.
  • Půjde to, není to však jednoduché.
  • Tuší, že to není snadné, že je to problém.
  • Přála si, aby vyrostla, aby vykvetla.

Čárku používáme i před spojkami a, i, ani, nebo, či, pokud je vyjádřen jiný vztah než slučovací:

  • Nemůže si dovolit odejít, a zůstat také nemůže.
  • Je nemocný, i doktor to říká.
  • Pamatuješ si to, nebo už jsi zapomněl?
  • Kniha je starší, a proto v ní chybí aktuální zjištění.

Čárku píšeme před přirovnávacími spojkami než, jako, jak, pokud uvozují větu (ne jen slovo nebo slovní spojení):

  • Je veselejší, než jeho bratr kdy byl.
  • Byl nervózní, jako kdyby něco tušil.

Mezi několikanásobnými větnými členy píšeme čárku i tehdy, jsou-li spojeny spojovacími výrazy (s výjimkou spojek a, i, ani, nebo, či použitých ve významu prostě slučovacím):

  • Kari je výrazné, ale lahodné koření.
  • Veverka je divoké, byť roztomilé zvířátko.
  • Měla bys jíst střídmě, i když s chutí.
  • Dělám to dobře, nebo špatně?

Čárkou vždy oddělujeme přístavek vyjadřující významově totéž co předcházející větný člen:

  • Petr, hlupák, nesmlouval.
  • Dostala 12. otázku, tzn. ruchovce a lumírovce.
  • Podstata dobrovolnictví, totiž ochota pomáhat, se nedá vynutit.

Výjimka: Před spojkami čili, aneb, neboli se čárka nepíše:  Lingvistika čili jazykověda. Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Smetánka lékařská neboli pampeliška.

Čárku píšeme i před přístavkovým spojením, které přináší výčet toho, co souhrnně označuje předcházející člen, nebo naopak souhrnné označení nebo označení části předcházejícího výčtu:

  • Představil mi své rodiče, Barboru a Jaromíra.
  • Přednášel na Sorboně, Oxfordu, Yale, jednoduše na mnoha prestižních univerzitách.
  • Mám rád teplé barvy, třeba oranžovou, hnědou, béžovou.

Čárkou oddělujeme osamostatněné části výpovědi:

  • Ylonu, tu nikdy nepřemluvím.
  • Přijďte všichni, a to včas!

Také podstatné jméno v 5. pádu ve větě oddělujeme čárkami, stejně jako volný přívlastek, volný doplněk a citoslovce:

  • Petře, přines mi učebnici.
  • Proto ti, má drahá, píši ještě dnes.
  • Tráva, vlnící se ve větru, byla krásně zelená.

Kde se čárka NEPÍŠE

Čárku nepíšeme ve frazeologických spojeních:

  • Dva tři žloutky budou stačit.
  • Nasliboval hory doly.
  • Chodil křížem krážem.

Čárku nepíšeme také v dalších případech – např. přívlastky postupně rozvíjející a stejnorodá, avšak nesouřadná příslovečná určení:

  • Přivítejte první letošní promující studenty.
  • Odmaturoval vloni na podzim.
  • Večeři máš na talíři v ledničce.

Kde se čárka MŮŽE, ale NEMUSÍ

V některých případech je možné čárku použít i nepoužít, správně jsou tedy obě varianty, například použijeme-li vsuvku (pokud neztrácí povahu věty), dodatečně připojený větný člen nebo doplněk (nepodstatný pro úplnost věty) vyjádřený přechodníkem, příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména:

  • Přineste mi(,) prosím(,) kávu.
  • Snažil se té nemoci zbavit(,) celé roky.
  • Pozbyv veškeré naděje(,) vrátil se domů.
  • Opředen mnohými mýty(,) ten kostel jakoby vyprávěl.


Nejčastější chybování v psaní velkých písmen


Procvičování čárek ve větě


Velká písmena už umíš? Vyzkoušej test na vyjmenovaná slova >