Pravidla pro psaní předpon s x z

• pokud sloveso (s předponou) vyjadřuje směr dohromady, dovnitř, k sobě atd.

např. shledat se, sloučit, svázat, sžírat se, shrabat, spřátelit se;

• pokud sloveso (s předponou) vyjadřuje směr shora dolů nebo z povrchu pryč

např. scházet (schody), setřít, sletět, skrojit, spláchnout, svléci;

• pokud sloveso (s předponou) vyjadřuje zmenšení objemu až zánik

např. shnít, scvrknout se, shořet, spálit

• v ustálených případech

např. strávit (jídlo i čas), skončit, skonat (= zemřít), spáchat, stvořit, spasit, stýskat se, slevit

Předpona Z

• ve slovesech, která jsou bez předpony nedokonavá a přidáním předpony z/ze se z nich stanou slovesa dokonavá

např. zchudnout, zorganizovat, zhroutit se, zničit;

•  tam, kde pomocí této předpony vznikají z podstatných a přídavných jmen slovesa dokonavá

např. zdůvodnit, zhudebnit, zpeněžit, zpřísnit, ztotožnit;

• ve slovesech, která jsou nedokonavá, ale vznikla ze sloves dokonavých pomocí přípony

např. zmodrávat, znárodňovat, zpronevěřovat, zosobňovat;

• v ustálených případech

např. zhostit se, zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpívat, zpověď, zpytovat, zpupný, způsob, zříci se, zřídit, ztepilý.

Pozor!

Největší problém dělají slova, která mohou existovat v obou variantách, ale pokaždé tak mají jiný význam.

Jednodušší je to s těmi, kde je také rozdíl ve výslovnosti, např.:

sjednat (mír, dohodu) × zjednat (nápravu, na práci)
slézat (odněkud dolů, popř. k sobě) × zlézat (hory)
slíbat (rtěnku, tzn. setřít ji tak) × zlíbat (od hlavy až k patě)
smazat (tabuli, setřít ji tak) × zmazat (umazat)
svést (z kopce, dohromady, ke lži) × zvézt (zkazit, vyvést něco zlého)

Jsou však i případy, kdy se liší pravopis a význam, ale výslovnost zůstává stejná, např.:

sběhlý (ve smyslu seběhlý, např. lid) × zběhlý (zkušený, kdo dezertoval)
sbít (přitlouci k sobě) × zbít (ublížit někomu)
shlédnout (z okna dolů) × zhlédnout (spatřit, např. film)
skosit (kosou posekat) × zkosit (učinit kosým)
správa (starání se, např. majetku) × zpráva (informace)

Předpony s/z u příslovečných spřežek se řídí původní předložkou,

např. sbohem, stěží, zcela, zlehka, zleva, zpět (zpátky) zticha, zblízka, zdáli.

Příslovečné spřežky shora, shůry, svrchu vycházejí z dříve hojněji používaného pravidla, podle kterého lze použít předložku s s 2. pádem, pokud tím naznačujeme pohyb dolů nebo z povrchu pryč. Proto píšeme předponu s.